Napínavá cesta ke kalendáři 2017

Po dvou úspěšných ročnících kalendáře vzpěraček jsem si říkala, že už to může být jen lepší. Mám nějaké zkušenosti, vím co začít dříve aby se to stihlo, vím jaké asi budou náklady a spoustu dalších důležitých věcí. I letos mne však spousta věcí překvapila, a musela jsem řešit další problémy.
První problém nastal již loni na podzim, kdy jsem měla jasnou představu jaký kalendář chci. Oslovila jsem s pořádným předstihem prvního fotografa a dva měsíce čekala marně na odpověď. Tak jsem oslovila druhého fotografa začátkem zimy, a opět dva měsíce čekala na odpověď. Moc jsem si přála aby to fotil on, ale když odpověděl , bylo od začátku jasné, že to asi neklapne. Další tři měsíce jsem se ale zkoušela domluvit. Když už bylo naprosto jasné, že by to focení nedopadlo dobře, oslovila jsem přes kamarádku dalšího fotografa, který mi naštěstí hned napsal, že na to nemá zrovna čas, a někoho mi doporučil.
Doporučený fotograf mi odpověděl za týden, a bohužel jsme se také nedomluvili. Měl o výsledku naprosto jinou představu než já. Již v průběhu domluvy mi byla doporučena fotografka žena z Prostějova. To mě zaujalo, protože z Prostějova pocházím. Její fotky se mi také líbily, měly to kouzlo, nebyly to pouze momentky. A nejdůležitější bylo, že kalendář chtěla fotit. Po krátké domluvě bylo jasné, že naše představy o výsledku jsou podobné, tak jsme si „plácly“. Nakonec tedy i přes moji snahu byla fotografka domluvena téměř na poslední chvíli.
Tím ale starosti zdaleka nekončily. Při osobní schůzce jsme s fotografkou řešily lokality a možné témata fotek. Bylo vidět, že má jasnou představu co chce fotit. Byla jsem ráda, když se mi povedlo prosadit, že tam něco z toho opravdu nechci. Další zaváhání jsem pocítila, když mi fotografka oznámila, že naši domluvenou cenu musí o 500 zvýšit, protože bude mít asistentku. Kdyby to nebylo těsně před termínem, který jsem horko těžko na poslední chvíli domlouvala s 11ti dalšími vzpěračkami a vizážistkou, odstoupila bych. Ne kvůli 500 kč, ale kvůli formě podání. Jak mohu vědět, že mi před předáním fotek cenu znova nezvedne? Nezbývalo než věřit.
První část focení v poli s autíčkem, které nám zapůjčil i dovezl pan Josef Badal se lehce protáhla, protože jsme místo nemohly najít. Druhá část u mlýna v Lešanech, který nám laskavě poskytl k nafocení pan Kroupa proběhla relativně plynule. Následoval přesun do Vilémova, kde již čekaly všechny ostatní modelky. Trošku se zkomplikoval plán focení s kočkou, která se fotit nechtěla. Dvě z nás byly plné chlupů a poškrábané. Škoda :)
Vizážistka Julie Kyriacou opět pracovala na 100%, přestože letos byla ve druhém měsíci těhotenství a neměla by se přepínat. Dostala za to alespoň dva obědy.
Focení u vody jsem téměř neviděla, jelikož jsem jezdila autem tam a zpět a vozila nalíčené a načesané vzpěračky, snažila se vše koordinovat. Eliška byla již nervózní, protože chtěla odjet dříve, fotografka jí řekla že ji bude fotit ještě jednou u vody, a nějak se k tomu nedostala. Skupinové focení jsme propásly, tak z toho byla docela rozmrzelá. Nedivím se.
Když jsem měla jako poslední přijít na řadu já, spustila se silná bouřka a fotit se už nedalo. Skupinová fotka se nakonec také nevydařila, přeci jen na vyfocení vice modelek je potřeba více času, více snímků, aby se ani jedna zrovna netvářila blbě.
2.7. se fotilo, 11.7. jsme dostaly konečně náhledy fotek. A nejen náhledy. Fotografka připsala dlouhý text o tom, které fotky by sama vybrala do kalendáře a požadovala aby ten text dostaly všechny modelky. Některé holky vůbec neviděly fotky ve fotoaparátu, tak jsme byly netrpělivé. Po shlédnutí se jedna vzpěračka rozhodla, že raději v kalendáři být nechce. U dvou fotek z mlýna jsem žádala o zaslání náhledu více z blízka, abych viděla jak se tam vzpěračky tváří. Zrovna měly vodoznak přes obličej, tak se špatně vybíralo. Fotografka mi na to však odpověděla, že se tváří dobře, a že se výřez stejně dělat nebude a modelky budou takhle z dálky. Nic neposlala.
Už to ve mě trošku vřelo, ale dohodly jsme se ještě s fotografkou na dofocení mě a jedné další vzpěračky v Plumlově, aby byl kalendář kompletní. Na rovinu jsem jí ale řekla, že nejsem schopna zaplatit vyšší cenu za focení. Pro jistotu.
Focení v Plumlově narušil pouze déšť, kvůli kterému jsme musely hodinku počkat v restauraci. Pak už se fotilo. Průběh focení byl příjemný, fotografka dokázala říci jak se máme postavit, lehnout si, co dělat a podobně. Ostatně to říkala i většina dalších vzpěraček, že byly rády když jim dávala instrukce. Jen jedna se prý nechtěla svlékat a byla téměř přinucena. Nakonec jsme do kalendáře stejně vybraly jednu z těch kde je oblečená. Cítila se tak lépe tak i fotka působila lépe.
Další šok pro mě byl, když se fotografka domlouvala zvlášť s modelkami, místo aby kalendář řešila se mnou jako autorkou a tím kdo focení platí. Naštěstí všechny vzpěračky jsou rozumné a po mé prosbě již vše řešily se mnou, a následně já s fotografkou. Fotky jsme vybíraly s modelkami společně jako vždy.
14.7. jsme měly vybrané kalendářové fotky, 31.7. po mě fotografka chtěla fakturační údaje, přesto že jsme ještě chtěly vybrat nějaké fotky navíc. Stále jsme ještě neměly hotové fotky v ruce. Prý na nich ještě dělala. 6.8. poslala fotky ještě s vodoznakem "k připomínkám." Poslala mi navíc fotku kterou si vybrala sama, že by ji dala do kalendáře raději než mnou vybranou. Titulní fotku kalendáře upravila jinou fotku než jsem vybrala, a když jsem se ohradila, řekla že ta mnou vybraná nešla oříznout tak použila jinou. Bez toho aby se mě zeptala jestli může. Již podruhé taky napsala která fotka by měla být na titulní stránce. Navíc zmínila, že některé fotky chce dát na své stránky jako své promo, že mi je pak dá vyretušované bez příplatku. Nečekala na svolení a zveřejnila MÉ FOTKY na svém Facebooku. To jsem již nevydržela,a ohradila jsem se.
Další olej do ohně přilévala fotografka tím, že mi na mé poznámky k fotkám napsala, že provedla podle ní akceptovatelné úpravy fotek, a ostatní mé požadavky zamítá. Například u fotografie Adély odmítla udělat větší ořez, aby vzpěračka byla více vidět. Prý by tím fotografii znehodnotila a raději by mi ji nedala. Rovněž zakázala aby jakékoliv úpravy na jejích fotkách prováděl někdo jiný.
Po chvíli hlubokého dýchání a probrání situace s několika blízkými jsem jí napsala slušný, nicméně jasný email, který jsem doufala že jí připomene kdo je zákazník a čí ty fotky jsou.
Po třetím e-mailu jsem hádku vzdala a rezignovala. Akceptovala jsem prozatimní podmínky fotografky, (mj aby vždy při zveřejnění fotografie byla jmenována, včetně uvedení jména v kalendáři) a na oplátku požádala pouze o to, aby ona sama zveřejnila pouze fotky ke kterým jí já dám souhlas.
Sice pak smazala titulní kalendářovou fotku ze svého Facebooku, nicméně nechala si tam fotku kterou budu dávat jako bonusový plakát ke kalendářům - pouze ji otočila na stojato a odmazala stromy, tím ji najednou považuje za svoji. Když jsem se ohradila, řekla mi že se v průběhu focení na Plumlově s Ivou dohodla, že jí toho nafotí více a použije si to pro sebepropagaci. Nějak mi to zapomněly říct. Iva samozřejmě předpokládala, že je se mnou takto již fotografka domluvená. Nedivím se, mělo by to tak být.
Z focení na Plumlově vzniklo spoustu krásných fotek a nejen tam. Sama bych si nechala upravit alespoń pět dalších, ale po těchto problémech jsem raději fotky oželela a smazala z počítače i neupravené náhledy. Třeba mě podobně někdy nafotí někdo jiný. Nechci dělat této fotografce další reklamu, protože i když fotí dobře, přístup k zákazníkovi to nevyváží.
14.8. jsem obdržela a zaplatila opravenou fakturu, 16.8 prý peníze přišly a fotky mi odeslala.
A teď trošku poztivněji - se Z-studiem jsem již byla předběžně domluvena. Opět perfektní přístup. Na moji žádost mi byla poskytnuta v jejich systému šablona kalendáře z předchozích let, i když ji už běžně nenabízí. 17.8. byla opravena chybka v programu a mohla jsem začít nahrávat fotografie. 22.8. jsme se dohodli že budu tisknout opět 14 stran (poslední strana s náhledy fotografií) a byl mi zaslán náhled spodního kartonu, ke kterému jsem pouze dodala loga a navrhla umístění. Hned po schválení kartonu mi bylo řečeno že do 2.9. bude vše hotové a připravené k převzetí, a také bylo. Až po informaci že si kalendáře mohu převzít mi přišla faktura. Nebylo potřeba platit předem.
Za dopravu kalendářů ke mě děkuji sestře Lindě Švecové, která mi pro ně zajela přesto že je v osmém měsíci těhotenství. (věřím, že jí je někdo ze Z-studia do auta naskládal :) )
Naštěstí tedy vše není až tak na poslední chvíli jako při prvním ročníku, kalendáře jsem nutně potřebovala doručit až 24.9. do Prahy na závody V4. To stíháme :)
Věřím, že i přes problémy které provázely vznik kalendáře se vám fotky budou líbit. Helena Kadlčíková fotit umí, ale... pokud chce vše podle sebe, ať si udělá svůj kalendář se svými modelkami, prožije si strasti s organizací sama. Když to dělá pro někoho, mělo by to být podle něj.

Nakonec bych ráda poděkovala všem, kdo se na vytvoření kalendáře podílel, ať již přímo nebo nepřímo. Kromě vzpěraček, které opět přijely ze všech koutů ČR pouze za malou kompenzaci děkuji hlavně svým trpělivým rodičům kteří nás nechali v Lešanech využívat svůj dům k líčení, oblékání, domlouvání, půjčili nám nějaké rekvizity na focení a dokonce nás přitom všem s úsměvem podporovali. Také děkuji své babičce a dědovi, kteří nás již v mnohem větším počtu nechali zabírat část dvorku, pobíhat po baráku a podobně jako v Lešanech. Za půjčení autíčka patří velký dík Josefu Badalovi, skvělému automechanikovi z Držovic. Za odemknutí a zapůjčení mlýna v Lešanech mockrát děkuji panu Kroupovi. Mlýn je neskutečně fotogenický :) Dál děkuji Pavle Brabecové za doporučení šikovné fotografky, kterou jsem v tu chvíli opravdu potřebovala.
Děkuji mé nejlepší kamarádce Julii Kyriacou, která i přes své těhotenství byla ochotná přijet přes celou republiku a celý den líčit a česat modelky, což zvládá jako profesionálka.
Luděk Bečvář opět pomáhal kde mohl, hlavně jako psychická podpora. Asi se to nezdá, ale je to snad to nejdůležitější. Bez jeho podpory bych možná ke konci nedošla.
Děkuji zaměstnancům Z-studia na které jsem se mohla spolehnout, Českému svazu vzpírání za podporu formou odběru 100ks kalendářů za sníženou cenu, a nakonec chci poděkovat i fotografce Heleně Kadlčíkové, která mě opět naučila, díky zkušenosti, něco nového.