Chybová zpráva

User warning: The following module is missing from the file system: file_entity. For information about how to fix this, see the documentation page. in _drupal_trigger_error_with_delayed_logging() (line 1143 of /users/zalohovane/vzperacky.cz/vzperacky.cz/includes/bootstrap.inc).

Historie vzpírání žen podrobně

Žádný sport v dnešní době nebyl „ušetřen“ ženské přítomnosti. Mezi posledními, které odolávaly, bylo i vzpírání.
Mýlili bychom se však, pokud bychom vzali za začátek rok 1987, kdy se konalo první MS ve vzpírání žen v Dayton Beach
(USA). Druhá polovina 19. a začátek 20. století zaznamenal několik desítek silných žen, které vystupovali v cirkusech a ve
varieté v Evropě, Austrálii a v USA. V průběhu 19. století se vyvinuly dva typy projevů ženské síly, které se však navzájem
nevylučovaly a v některých případech se se mohly i prolínat. První typ se věnoval projevům hrubé síly jako je trhání řetězů,
rovnání podkov, žonglování s dělovými koulemi, bulinami, zvedání činek, zvířat, lidí, zápasu atd. Ve druhém typu se atletky
věnovaly akrobatickému umění na zemi a ve vzduchu. Ženy měli své turnaje v zápase, které byly doprovázeny siláckými
vystoupeními, kde vyzývaly přítomné muže k poměření sil v různých disciplínách. Výkony mnohých jsou i v dnešní době
hodny obdivu. V roce 2010 v USA vyšla publikace zabývající se touto tématikou pod názvem „Venus with Biceps“ (Venuše
s bicepsy), jedná se o ilustrovanou historii svalnatých žen z pera Davida L. Chapmana a Patricie Vertinsky. Obrázky i texty
k jednotlivým zde uvedeným silným ženám jsou z větší části čerpány prostřednictvím internetových stránek z této knihy.
K dnešnímu vzpírání žen nevedla jednoznačná cesta. Feministická hnutí, emancipace, vyzkoušet nepoznané, životní
styl, snaha odlišit se od průměru, recese, to vše mohlo hrát roli příchodu žen do vzpěračských posiloven. Stále platí, že dcera,
sestra, přítelkyně či manželka napodobí svůj protějšek a rozšíří náš počet. I u nás je mnoho takových případů. Silová příprava
je základním kamenem téměř všech sportů a patří mezi moderní prvky sportovního mistrovství. Zhruba od padesátých let
minulého století se sportovkyně s různou formou posilování ve svém tréninkovém procesu s činkou pravidelně potkávají.
Největší část přípravy realizované ve vzpírárně mají vrhačky. Jejich přechod ke vzpírání byl nejpřirozenější. Ve vzpírání se
ale objevují adeptky i z jiných atletických disciplín, zejména gymnastky a hráčky kolektivních sportů. Hlavní příliv do
našeho sportu dnes patří již specializovaným náborům, hledajícím budoucí vzpěračku.
Bernarr Macfadden, patří mezi zakladatele kulturistiky a fitness v USA. Založil časopis „Physical Culture“.
První číslo vyšlo v březnu 1899. Od počátku v tomto časopisu propagoval pravidelnou sportovní činnost žen. Čistě pro ženy
vydával časopis „Beauty and Health“. Velkou měrou se ve světě o vzpírání a posilování žen zasloužil Bob Hofman, který
ve svém časopise „Strength & Health“ dal prostor k propagaci posilování a cvičení s činkami žen již ve 40 letech 20 století.
První zprávy o vzpírání žen k nám pronikly počátkem osmdesátých let z USA, Austrálie, Kanady, Velké Británie a
následně z Maďarska, Bulharska a Číny. Nikdo je nebral příliš vážně. Bedřich Poula a později Jaromír Vítek, předsedové
svazu a členové exekutivy IWF, nás při výročních schůzích ČSSV upozorňovali na tento fakt. Poslední varování jsme dostali
ze zasedání kongresu IWF, který se uskutečnil dne 20. 10. 1983 v Moskvě a rozhodl dát vzpírání žen zelenou a určil pro ně
hmotnostní kategorie: do 44, 48, 52, 56, 60, 67.5, 75, 82.5, nad 82.5 kg. V rámci MS v roce 2013 (Wroclaw), vedení IWF
vzpomnělo 30. výročí této události a ocenilo několik žen za jejich zásluhy o ženské vzpírání. Oceněna byla také olympijská
vítězka v atletice Irena Szewinska, členka MOV, za podíl při přijetí vzpírání žen do programu olympijských her. Postupem
času se zprávy dále množily a velké překvapení jsme zažili na mezinárodním turnaji Pannonia v Maďarsku, který se konal ve
dnech 23. – 24. 3. 1986, kterého se zúčastnilo 23 žen z 5 zemí. Startovali zástupkyně Maďarska, Číny, Británie, Kanady a
USA. S úžasem jsme hleděli na dokonalé provedení techniky do dřepu v trhu i v nadhozu některých z přítomných. Zde se již
jednalo o ženské vzpírání se vším všudy. Nejednalo se jenom o atletky, které se přeorientovaly z jiných sportů, předvedla se
děvčata, která si již na počátku své sportovní kariéry vybrala vzpírání jako hlavní sport. Naše vzpírání zaspalo, trenéři a
funkcionáři nebyli na ženské vzpírání připraveni a žádný oddíl se v té době ženskému vzpírání z tohoto důvodu nevěnoval. I
dnes mnohý z renomovaných trenérů s ženskou složkou vzpírání nesouhlasí a v oddíle se mu nevěnuje. Jaké byly na turnaji
v Maďarsku výsledky pro porovnání s dneškem? K nejkvalitnějším patřily Číňanky v HK 44 kg Wei Xia 125 (55, 70) a HK
48 kg Ši Caijuan 137.5 (62.5, 75).
První mistrovství světa žen se konalo v termínu 30. 10. – 1. 11. 1987 v Daytona Beach (USA) a startovalo 100
závodnic z 22 zemí. V soutěži týmů zvítězila Čína 421, 2. USA 349, 3. Bulharsko 240 bodů. První vítězkou MS se stala
v HK do 44 kg Cai Jun (CHN) za 145 (70, 75). Nejkvalitnější výkony předvedly v HK 48 kg Huang Xiaoyu (CHN) 170
(75, 95), která by zvítězila i v dalších dvou kategoriích a Karyn Marshallová (USA) zvítězila v HK do 82,5 kg s výkonem
220 (95, 125). Ještě nějakou zajímavost? V HK do 75 kg obsadila 2. místo Mária Takács (HUN) za 205 (87.5, 117.5) v HK
do 82,5 kg také 2. místo její sestra Erika za 207.5 (90, 117.5). S oběma se dodnes setkáváme na ME-MS Masters, kde patří
k nejlepším a nejpilnějším.
První mistrovství Evropy žen se konalo ve dnech 17. – 20. 6. 1988 v San Marinu. Startovalo 67 vzpěraček ze 12
zemí. První vítězkou v historii se stala Roberta Sforzová (ITA) za 115 (50, 65). V soutěži družstev zvítězila děvčata
Bulharska 388 bodů, před Maďarskem 351 bodů a Velkou Británií 345 bodů. Zajímavost? Na startu v HK do 44 kg se
objevila dcera olympijského vítěze Imre Földiho Csilla a výkonem 100 (45, 55) obsadila 4. místo. Později několikanásobná
medailistka z ME. Oba mají velkou a ještě dnes nedoceněnou zásluhu na rozvoji vzpírání žen v Evropě.
První olympijskou vítězkou se stala Tara Nott (USA). Stalo se tak v Sydney v roce 2000. Tara zvítězila v HK do
48 kg výkonem 185 (82.5, 102.5). Zajímavost? Olympijské kvalifikace, která se konala v rámci MS v Athénách v roce 1999,
se zúčastnilo neuvěřitelných a dodnes nepřekonaných 231 vzpěraček z 51 států. Taková byla touha žen po startu na
Olympijských hrách v tomto mužném sportu.
První mistrovství Československa se konalo 20. 10. 1990 ve Štúrově a překvapivě byly obsazeny všechny vypsané
hmotnostní kategorie. Startovalo 26 žen z 10 oddílů. Nejlepší výkon předvedla (vážila 86,7 kg) Soňa Vašíčková (1962)
v HK +82,5 kg 175 (72.5, 102.5). Šest vítězek dokázalo nadhodit svoji tělesnou váhu a více.
Připomeňme si některé zlomové okamžiky v ženském vzpírání. Dvojnásobek tělesné hmotnosti v nadhozu jako
první zvládla Xing Fen (1973, CHN) v roce 1988, když při váze 43,5 kg (HK do 44 kg) nadhodila 87,5 kg. Tato drobná žena
během své kariéry překonala 17 světových rekordů a 3x zvítězila na mistrovství světa. Přes 100 kg v trhu se první dostala
Han Changmei (1966, CHN) v roce 1988. Také ona je trojnásobnou vítězkou mistrovství světa se 12 překonanými
světovými rekordy. Na hranici 250 kg ve dvojboji dosáhla jako první v roce 1991 Li Yajuan (1971, CHN), která má
prvenství i v překonané hranici 150 kg v nadhozu v roce 1992. Je čtyřnásobnou mistryní světa se 14 překonanými světovými
rekordy. Ve dvojboji se přes 300 kg dostala v roce 2000 Ding Meiyuan (1979, CHN) mimo jiné je olympijskou vítězkou a
dvojnásobnou mistryní světa s 20 světovými rekordy. Dvojnásobnou tělesnou váhu v trhu jako první zvládla sedminásobná
vítězka z mistrovství Evropy Nurcan Taylan (1983, TUR) v roce 2004, vážila 47,21 kg a podařilo se jí 95 kg. Tatiana
Kashirina (1991, URS) v roce 2012 překonala v trhu 150 kg. Nejenom tato prvenství je všechny zařazují mezi nejlepší
vzpěračky historie.
O nejlepších vzpěračkách ve světě a Evropě z období před a po vstupu ženského vzpírání na OH se píše v tomto
DVD na jiném místě. Tato kapitola má za úkol vrátit se na úplný počátek ženského vzpírání u nás a ve světě. Jistě sem patří
zmínka o jednom zajímavém rekordu z doby těsně před schválením vzpírání žen IWF. Dne 21. 5. 1983 Cammie Lynn
Lusko (USA, 1958) se stala první ženou na světě, která za přítomnosti rozhodčích zvedla jednou rukou svoji váhu. Stalo se
tak v Milwaukee ve Wisconsinu, Cammie vážila 58,3 kg a zvedla 59,5 kg.
Dnešní výkonnost ve světovém vzpírání žen překonala veškeré prognózy, které byly v devadesátých letech
publikovány. Obrovský impuls ve výkonnosti dostalo ženské vzpírání zařazením do programu Olympijských her v roce 2000.
Muselo ovšem dojít ke snížení počtu HK v obou složkách vzpírání (M+W) a rozdělením původního počtu 250 účastníků OH
na 165 mužů a 85 žen. Na OH se do soutěže mohou kvalifikovat maximálně čtyři závodnice z jedné reprezentace. To ve
svém důsledku znamená, že některé medailistky z mistrovství světa se v těch nejsilnějších týmech nedostanou na start. Jak je
psáno na jiném místě tohoto DVD, ale musím tento fakt zdůraznit, nejsilněji jsou obsazeny mistrovství světa v roce před OH,
které je posledním kvalifikačním světovým turnajem. V olympijském roce je sice ještě možnost kvalifikace na
všech kontinentálních mistrovství, ale ta koncentrace závodnic v jednom místě a čase tu již chybí. Z 21 světových rekordů
v kategorii žen je momentálně 11 v držení vzpěraček z Číny, 7x se podílí na této bilanci závodnice Ruska, 2x z Kazachstánu
a 1x z Turecka (6/2014). Tatiana Kashirina (RUS) má v držení absolutní světové rekordy 334 (151, 190).
PhDr. Rudolf Drmola ve Zpravodaji č. 3 – 4/1989 uvádí v přehledu nejlepších vzpěraček ČSSR za rok 1988 26
aktérek. V pořadí podle Sinclaira zvítězila Iveta Šulganová (PNM) se 160 Sb., když při hmotnosti 57,3 kg dokázala 102.5
(45, 57.5) a stala se tak pravděpodobně první vzpěračkou v tehdejším Československu, která nadhodila více, než sama vážila.
Česká republika měla v tomto přehledu pouze Lenku Valíčkovou z Nového Hrozenkova, která při váze 60,7 kg má
zaznamenaný výkon 92.5 (42.5, 50), za který dostala 136 Sb. Ostatních 25 vzpěraček bylo ze Slovenska! Slovenští trenéři
pochopili realitu a nebránili průniku nových myšlenek.

Soňa Vašíčková se stala v Československu první ženou s překonanou hranicí 100 kg v nadhozu. Je naší první
medailistkou z ME a první reprezentantkou. Byla stříbrná za dvojboj a nadhoz, bronzová v trhu na ME v roce 1991 ve Varně
za 182.5 (77.5, 105). Dále 3x bronzová v roce 1992 v Loures za 190 (87.5, 102.5), vše v HK nad 82,5 kg. Na MS
v Donaueschingenu v roce 1991 obsadila 6. místo, na MS v Melbourne v roce 1993 5. místo za 192.5 (85, 107.5). Soňa byla
profesionální atletkou – koulařkou v PSKO Praha s osobním rekordem 20,37 m. Je pětinásobnou vítězkou mistrovství ČSSR
a 7x zvítězila na mistrovství v hale. V silové přípravě jí pomáhal trenér Antonín Drešl a na konci atletické kariéry ji
„předělal“ na vzpěračku. Soňa po skončení aktivní činnosti ve sportu pracovala v ochrance státních představitelů. Je zařazena
do Síně slávy ČSV.
Radka Ševčíková je naší nejúspěšnější vzpěračkou v historii. Je také první a zatím jedinou ženou u nás
s překonanou hranicí 100 kg v trhu, stalo se tak v HK do 75 kg na ME 17. 4. 1999 (La Coruña) kde mimochodem vybojovala
3x zlatou a v trhu zvládla 102.5 kg. Mezi medailistky se zařadila také Veronika Buroňová na ME v Sofii (2000), kde v HK
do 63 kg obsadila 3x bronzový stupínek za 182.5 (80, 102.5). Významnou představitelkou našeho vzpírání byla v minulosti
Marie Korčiánová – Nováčková. Startovala 8x na ME s nejlepším umístěním v roce 1995, kdy obsadila v HK do 59 kg 6.
místo za 165 (72.5, 92.5) a 6x startovala na MS s nejlepším umístěním v roce 1996, kdy obsadila v HK do 59 kg 6. místo za
170 (77.5, 92.5). Nejlepšího výkonu dosáhla na ME v roce 2000 v HK do 59 kg 177.5 (77.5, 100) a 187.5 (82.5, 105) při váze
60,9 kg v roce 1996. Ve svých věkových kategoriích se o zisk medailí z ME zasloužily Lenka Hanusová, Zuzana
Mandátová, Lenka Orságová a Veronika Věžníková. Mnohem více se našim ženám daří v kategorii Masters. V Hall of
Fame EWFM jsou zařazeny Ludmila Prohlová, Jitka Štolfová a Marie Orságová, která je také členkou Hall of Fame
IWFM. Celkem naše ženy vybojovaly v kategorii Masters na ME-MS-WMG 72+18+6 medailí. V naší historii vzpírání sedm
žen překonalo hranici 100 kg v nadhozu, Soňa Vašíčková 88,16 kg/107,5 kg/1993, Marie Nováčková 61,9 kg/105 kg/1996,
Veronika Buroňová 64,8 kg/115 kg/2001, Radka Ševčíková 76,3 kg/133 kg/2002, Jana Pavelková 85,8 kg/115 kg/2003,
Lenka Kenisová 61,9 kg/117,5 kg/2005, Pavla Kladivová 67,8 kg/114 kg/2012. Na přípravě naší ženské reprezentace se
podíleli trenéři Antonín Drešl, Ludvík Filipovič, Miroslav Kozel, Emil Brzóska a Pavel Ivanič.
Soutěž družstev žen ČSFR měla premiéru 7. 12. 1991 v Praze (Vyšehrad). Pod vedením trenéra Miroslava Kozla
zvítězila děvčata z Ostravy v sestavě Radka Ševčíková (67,0 kg) 127.5 (55, 72.5), Marie Korčiánová (53,5 kg) 107.5 (50,
57.5) a Šárka Glumbíková (62,5 kg) 130 (57.5, 72.5). Na 2. místě skončila děvčata PSKO Praha a bronz vybojovaly
závodnice ŽD Bohumín. Startovalo šest družstev z Čech. V roce 2014 se konalo v Holešově v pořadí již 24. mistrovství ČR
žen.
V Bohumíně v roce 1990 založili rodinný pohár – FAMILY CUP. Pravidla soutěže byla jednoduchá. Ve
tříčlenném družstvu startovali dva muži a jedna žena. Základní podmínkou byla vzájemná rodinná spřízněnost. Startovali
obvykle otec, syn a dcera, ale i sestřenice, bratranci, strýcové, manželé. Rodinná přízeň musela být po osm realizovaných
ročníků naplněna. I tímto méně obvyklým způsobem se u nás do vzpírání zapojily ženy. Mnohé z děvčat tohoto klání byla
později nominována do reprezentačních družstev. Na startech se vystřídalo téměř 20 rodinných týmů.
Jako protiváhu k mužským průkopníkům nejstarší historie vzpírání, představme si také několik žen, které jsou
základem historie ženské síly ve světě.
Mezi nejslavnější patřila Katharina Brumbach – Sandwina (*6. 5. 1884 Vídeň – †21. 1. 1952 New York). Rodiče
pocházeli ze staré cirkusové rodiny. Katharina vyrůstala se svými 13 sourozenci mezi akrobaty. Na jevišti cirkusu debutovala
ve dvou letech se svými rodiči na vysuté hrazdě. Od 14 let v cirkuse vystupovala jako strongwomen. V 16 letech již
s reklamou „Mistr světa v těžké atletice“. Otec nabízel prémii100 marek pokud ji vyzývatel porazí. V jednom z mnoha takto
vyvolaných zápasů porazila svého budoucího manžela Maxe Heymanna, v té době nezaměstnaného devatenáctiletého artistu.
V roce 1901 se rodina přestěhovala do USA, kde Katie vystupovala pod svým jménem v cirkuse Barnum & Bailey. Když
v New Yorku v roce 1908 porazila v osobním souboji Eugena Sandowa, v té době jednoho z nejslavnějších, přijala umělecké
jméno Sandwina. Postupně zvedali těžší činky a Katie dokázala nadhodit činku o hmotnosti 130 kg, Eugen dokázal tuto
hmotnost přemístit pouze k hrudi (na prsa?). Tento výkon byl uváděn v Guinnessově knize rekordů do roku 1984, kdy jej
překonala výkonem 131 kg Karyn Marshall (USA). Sandwina měřila 184 cm a vážila 85 kg. Zapnutý biceps 44 cm, stehno
67 cm, zápěstí 20 cm. V minulosti jsem měl informaci, že Sandwina zvedla na dvě tempa (kontinentální přemístění) 105 kg
(1903) a později 110 kg (1905). Guinnessova kniha rekordů uvádí pouze ověřené rekordy a nezbývá, než tiše a s odstupem
více než jednoho sta let Sandwinu obdivovat. Dovolím si však malou poznámku. V roce 1906 se v Athénách konaly k 10.
výročí I. OH meziolympijské hry, tedy téměř ve shodném roce, v nadhozu tehdy zvítězil výkonem 142,4 kg Dimitrios
Tofalos a na 2. místě se umístil Josef Steinbach s 136,5 kg. Nechci zpochybnit záznam Guinnessovy knihy rekordů, ale těch
uváděných 130 kg bylo opravdu překonáno v nadhozu? V Německu byla známá pod pseudonymem Kateřina Veliká. Během
svých vystoupení vzpírala činky, zvedla jednou rukou 75 kg, žonglovala s dělovými koulemi (15 – 25 kg), ohýbala železné
pruty, trhala 4 mm silné řetězy, narovnávala podkovy (ještě v 64 letech), nosila na zádech dělo těžké 500 kg, zvedala svého
80 kg těžkého manžela jednou rukou, tyče na jejích ramenou se chytlo 14 mužů, se kterými se dokázala v kruhu otáčet.
V cirkuse vystupovala také se svými třemi sestrami. Její syn Theodor byl významným profesionálním boxerem. V posledních
letech svého života provozovala se svým manželem v New Yorku restauraci (bar v Queensu). Zemřela na rakovinu v 67
letech.
I Sandwina měla své předchůdkyně, mezi které je možné zařadit i naši rodačku Elise Serafin Luftmann. Narodila se
v německy mluvící oblasti Čech kolem roku 1800 a vystupovala po celé střední Evropě. Zvedala těžká závaží a dokázala
žonglovat s dělovými koulemi. Je nejstarší známou profesionální silačkou v naší historii. Její, zde uvedený portrét, pochází
zhruba z roku 1830 a demonstruje „sportovní nářadí“ tehdejší doby.
Další velmi známá silačka byla Elise Gillaine Herbigneaux - Apollina. Narodila se v Tongrine v Belgii v roce 1875.
Přestěhovala se do Paříže, kde trénovala zápas a vzpírání v gymnáziu v Arasse, kde se v té době scházeli k tréninku nejlepší a
nejslavnější atleti. Výška 165 cm, váha 80 kg, biceps v klidu 35 cm, napnutý 39 cm. Cestovala jako amatérský zápasník a
brzy se ohlašovala jako mistr světa, když zvítězila v Hamburgu a na několika dalších mezinárodních turnajích. Dokázala
jednou rukou zvednout 48 kg, předpažit s 20 kg těžkými bulinami, švihem jednoruč 50 kg, tahem zvládla 8x 50 kg, nadhodila
do polodřepu 80 kg. Tančila se zátěží 250 kg na ramenou, vyhazovala do výše koule o váze 20 kg a chytala je v záhlaví. Při
svých vystoupeních zápasila s muži a nikdy neprohrála.
Maria Loorberg – Marina Lurs na vrcholu své kariéry (1900 – 1910) byla považována za nejsilnější ženu v Rusku. Její
umělecké jméno LURS je pravděpodobně ženská verze jména slavného krajana Georga Luricha. Trénovala od roku 1903 pod
slavným A. I. Andrushkevichem, který byl prvním trenérem George Hackenschmidta. Narodila se 10. 4. 1881 v Tallinu a
zemřela 30. 3. 1922. Měřila 168 cm a vážila 80 kg. Byla schopná zvednout jednou rukou dva muže 66 kg těžké. V roce 1913
nadzvedla desku, na které stálo 13 mužů. Měla ohromnou sílu v čelistích a většinu cirkusových triků prováděla zuby. Trhem
jednou rukou dokázala zvednout 48 kg. Soupažným tahem 90 kg. Žonglovala s dvěma jednoručními činkami o váze 32 kg.
Luisita Krökel - Leers narozená ve Weisbadenu 14. 10. 1909, je řazena mezi nejvýraznější osobnosti ženské síly třicátých
let 20. století. Pocházela z artistické rodiny. Její matka Gertrude byla členkou cirkusové rodiny Reichbach. Debutovala v 11
letech. Byla neuvěřitelně silná a ohromovala svoji muskulaturou. Po vystoupeních ve Fisku v roce 1926 odešla do USA, kde
nastartovala sólovou dráhu cirkusové umělkyně v cirkusu Ringling Bros & Barnum Bailey Cirkus. V roce 1936 se vrátila do
Německa, její dům byl v průběhu vybombardován, válku prožila v bídě. Po válce pracovala jako překladatelka.

V roce 1868 se v Belgii narodila Van Huffelen – Athleta. Její otec a děd patřili ve své době ke známým sportovcům a
silákům. Ve 30 letech měřila 170 cm a vážila 73 kg, biceps 42 cm, obvod pasu 68 cm. První úspěch zaznamenala ve svých 18
letech v roce 1886 v divadle „Eden Alhamra“ v Bruselu. Vystupovala s koněm, kterého pomocí popruhů zvedala, rovnala
podkovy, ohýbala železné pruty, tančila s třemi muži držícími se ocelové tyče na ramenou. Nadhodila 90 kg, jednoruč 49 kg,
20 kg činku dokázala držet 60 sekund v předpažení. Její tři dcery Anna, Brada a Louise pokračovaly v její kariéře
strongwomen.
Lillian Leitzel, původním jménem Alitza Pelikan se narodila v Breslau (Wroclaw) dne 2. 1. 1892 v rodině proslulých
cirkusových umělců. Její otec byl maďarský důstojník a divadelní herec. Matka byla česká cirkusová akrobatka. Alitza byla
vychována svými prarodiči z matčiny strany. Její babička Julia Pelikan předvedla cvičení na visuté hrazdě ještě v 84 letech.
Získala kvalitní vzdělání, vystudovala konzervatoř v Breslau a Berlíně. Byla připravována na profesionální dráhu klavíristky,
vládla plynně pěti jazyky. Alitza (malá Alice) však byla jiného názoru. Příkladem jí byly akrobatky matka a dvě tety, které
vystupovaly pod uměleckým jménem Leamy Ladies a znala je celá Evropa. Leitzel již jako členka uvedené skupiny přišla
v roce 1908 do USA, kde získaly angažmá v nejznámějším světovém cirkuse Barnum & Bailey v New Yorku. Po odjezdu
skupiny do Evropy v roce 1911, Allitza v USA zůstala, osamostatnila se a v krátkém čase se z ní stala hvězda první velikosti.
Některé ze cviků svého repertoáru dovedla k dokonalosti a ve výmyku jednoruč při cvičení na kruzích dokonce mnohokrát
překonala nejlepší světový výkon. Její rekord byl neuvěřitelných 249 obratů. Byla drobnější postavy, měřila 143 cm a vážila
43 kg. Přesto se jí dvořilo velké množství mužů, kteří jí „sprchovali“ množstvím drahých dárků. Stala se první cirkusovou
umělkyní s vlastním Pullmanem, který měla luxusně vybavený včetně klavíru. V roce 1928 se po prvním nevydařeném
manželství vdala v Chicagu za legendárního mexického artistu Alfreda Codonu. Oba byli známi svoji nezkrotnou a výbušnou
povahou. Alitza nechala svého Alfréda u oltáře v kostele čekat celé tři hodiny na svůj příchod. Byli ve své práci neúnavní a
stoprocentní profesionálové. V době zimní přestávky v cirkuse odjeli do Evropy, kde měli nasmlouvané několik angažmá.
Alitza vystupovala 13. 2. 1931 ve Valencii Hall v Kodani a Alfredo v zimní zahradě v Berlíně. Krátce po půlnoci se Alitzi při
vystoupení zlomil kruh a protože po celou svoji kariéru vystupovala bez jištění záchrannou sítí, zřítila se z výšky 10 m na
betonovou podlahu. Utrpěla otřes mozku a zranila si páteř. Alfredo okamžitě přijel za ní do Kodaně. Alitzi končilo angažmá a
další štaci měli s manželem již společnou v Berlíně. Odmítla léčbu v nemocnici a společně odcestovali do Berlína, kde Alitze
dva dny (15. 2. 1931) po svém pádu na těžká vnitřní zranění zemřela. Alfredo se později oženil a artistkou Vera Bruce, která
se s ním po několika letech rozvedla. Při rozvodovém řízení a dělením majetku v advokátní kanceláři, Alfrédo neudržel své
nervy, svoji exmanželku před tchýní čtyřmi ranami z revolveru zastřelil a sám na místě spáchal sebevraždu (30. 7. 1937).
Alitze byla v roce 1958 jako první zařazena do Mezinárodní cirkusové síně slávy, Alfredo v roce 1961.
Laverie Valle – Charmion, rozená Cooper (18. 7. 1875 – 6. 2. 1949), rodačka ze Sacramenta, byla americká varietní
umělkyně, která se proslavila sugestivním striptýzem na visuté hrazdě. Její výkon je zaznamenán na filmu T. A. Edisona
z roku 1901. Veřejnost ji odsoudila, ale představení byla dopředu vyprodána. Na hrazdě začala striptýz oblečená v plné
viktoriánské kráse, které se postupně při cvičení zbavovala. Končila ve spodním oblečení. Patřila mezi nejsilnější, ale také
nejpůvabnější ženy své doby.
Slavnou představitelkou ženské síly byla Kate Roberts - Vulcana, rozená Williams. Narodila se ve Walesu (Abergavenn)
v roce 1883 a byla první ženou, která vleže na zemi udržela na své hrudi dva koně se dvěma muži. Vystupovala také
v “Music Hall of London”. Při osobní váze kolem 57 kg jednoruč dokázala šroubovým tahem 56,5 kg a jednoruč nadhozem
63,5 kg. Byla vysoká 160 cm. Vrcholu popularity dosáhla v roce 1910, kdy obdržela za svá vystoupení v "l'Halterophile Club
de France" od profesora Edmonda Desbonneta, otce francouzské kulturistiky a vzpírání, čestnou medaili. Se svým trenérem a
životním partnerem Williamem Hedley Rogersem - Atlasem (byl ženatý) vystupovala jako sestra s bratrem. Měla s ním šest
dětí, určitě v době královny Viktorie velmi nezvyklé. Společně vystupovali v letech 1890 – 1920 ve Velké Británii, Evropě a
Austrálii. Zemřeli v roce 1946, Vuclana tragicky – byla sražena autem.
Josephine Blatt – Minerva, rozená Wohlford byla jednou z nejúspěšnějších silných žen v Evropě a Americe. Narodila se
v Hobokenu, New Jersey v roce 1869 a zamřela 1. 9. 1923 tamtéž. Měřila 173 cm a vážila 75 kg, zatnutý biceps 45 cm.
V roce 1889 se provdala za strongmana Paula Blatt, se kterým vystupovala až do roku 1910. Dokázala nadzvednout jedním
prstem za kroužek kámen těžký 165 kg. Trhala nadechnutím řetězy, které měla omotané kolem hrudi, byla živou dělovou
střelou, žonglovala s dělovými koulemi (velmi oblíbená disciplína) a její snímek dokumentuje i zvedání činek. V roce 1890
v novinách inzerovala všem silným ženám výzvu k účasti na veřejné soutěži ve vzpírání a žonglování dělovými koulemi o
cenu 1000 $ a 500 $ a vzpěračský titul mistra světa.
Abbye „Pudgy“ Stockton (*11. 8. 1917 Santa Monica – †26. 6. 2006 Kalifornie) USA, významná osobnost
Byla profesionální strongwomen a předchůdcem dnešních kulturistek. Proslavila se na začátku 40 let svojí aktivní účastí na
přehlídkách kulturistů. Hrála ústřední roli při popularizaci tělesné kultury a cvičení pro ženy v USA. Zásadně se zasloužila
vlastním vzorem a svoji publikační činností o změnu v přístupu k posilování a vstupu žen do kulturistiky, fitnessu a později
do vzpírání. Z důvodů sedavého zaměstnání (byla telefonistkou) přibrala na váze. Její přítel a později manžel Les Stockon byl
gymnasta a navrhl jí cvičení s činkami. V třicátých letech u žen velmi neobvyklé. V krátké době se organizovala v Muscle
Beach v Santa Monice, kde se zúčastňovala akrobacie, vzpírání a adagio (házení a chytání akrobatů). Později se stala
profesionální strongwomen s přezdívkou „První dáma železa“. V roce 1940 uspořádala první soutěž ve vzpírání pro ženy.
Odhaduje se, že se objevila na titulních stranách významných časopisů více než 40x. John Grimek a Steve Reeves, nejlepší
kulturisté té doby s ní společně vystupovali. V letech 1944 – 1954 měla svůj sloupek pod názvem "Barbelles", věnující se
ženskému posilování v nejslavnějším kulturistickém časopisu Boba Hofmanna Strength & Health. Byla iniciátorkou
vzpěračské soutěže pro ženy, která se uskutečnila dne 28. 2. 1947 v Los Angeles, sama startovala a dala v tahu 100 liber (45
kg), trhu 105 liber (47.5 kg) a nadhozu 135 liber (61 kg). V roce 1948 obdržela titul „Miss Physical Culture Venus“.
V průběhu dalších let vlastnili spolu s manželem několika posiloven. Manžel se stal zástupcem York Barball Co. Na
západním pobřeží. V roce 1960 začali společně budovat jednu z největších soukromých sbírek motýlů na světě. V roce 2000
byla uvedena do Hall of Fame IFBB. Abbye zemřela ve věku 88 let na komplikace způsobené Alzheimerovou chorobou.
Vzpírání ve filatelii
Karyn Marshall (*1956, Miami) USA, významná osobnost
Američanka norského původu. Na střední škole hrála hokej (brankář) a basketbal. Úspěchy měla i v tenise. V roce 1980
získala bakalářský titul na Kolumbijské universitě. Začala s prací zdravotní sestry, ale po šesti měsících získala místo
makléřské firmy finančního analytika na Wall Street, kde pracovala 10 let. Na první soutěži v roce 1979 dokázala při váze 72
kg 132.5 (57.5, 75). V roce 1987 zvítězila na premiérovém mistrovství světa žen v Daytona Beach (USA) v HK do 82,5 kg za
220 (95, 125). Je první ženou v historii s překonanou hranicí 300 liber (136,1 kg). Zejména v anglosaských zemích tuto
skutečnost odborníci dokázali ocenit. Stalo se tak 20. 4. 1985 na exhibici, když o týden dříve na mistrovství USA tento pokud
nevyšel. V rámci překonaného rekordu, vytvořila i nejlepší výkony v mrtvém tahu 215 kg, dřepu vzadu 210 kg a benchpressu
102,5 kg. V roce 1983 se dozvěděla o výkonu Kathariny Brumbach – Sandwiny z roku 1908, která do té doby držela
světově uznávaný nejlepší výkon zaznamenaný v Guinnessově knize rekordů, 130 kg (286,6 liber) v nadhozu. Rekord v roce
1984 překonala výkonem 131 kg. V roce 1985 se zlepšila ještě na 137 kg (302 liber). V HK do 82,5 kg měla v držení světové
rekordy 220 (95, 125), v HK nad 82,5 kg v trhu 97.5, 105, 110, 112.5, v nadhozu 127.5 kg a ve dvojboji 240 kg. V letech
1988, 1989 a 1990 obsadila na MS 2. místa. Nejlepšího výkonu na MS dosáhla v roce 1990 v Sarajevu, kde zvítězila v trhu
112.5 kg, v nadhozu 130 kg a ve dvojboji obsadila 2. místo za 242.5 kg. Je lékařkou a provozuje svoji chiropraxi
v Shrewsbury v New Jersey. Od roku 2011 bojuje s rakovinou prsu. V tomtéž roce byla uvedena do Hall of Fame
vzpěračského svazu USA. Se vzpíráním začala v roce 1978 u trenérů Arthura Dreschlera a Marka Chasnova. Mistrem USA
se stala 6x. Svůj první titul mistra USA vybojovala v roce 1980. Celkem překonala 63 rekordů USA. Od roku 2011 se
v Shrewsbury (NJ) věnuje funkci trenérky Crossfitu. V letech 2003 (Savannah) za 157.5 (72.5, 85), 2005 (Edmonton) za 138
(63, 75) a 2006 (Bordeaux) za 140 (63, 77) zvítězila na mistrovství světa Masters, vše v HK nad 75 kg a ve světových
rekordech. Významnou měrou se zasadila o uznání ženského vzpírání v USA a ve světě.
Bernarr Macfadden (*16. 8. 1868 - †12. 10. 1955) USA, významná osobnost
Od svých 11 let sirotek. V dětství slabý a neduživý. Posilováním se dostal mezi nejvýznamnější kulturisty své doby. Svoji
skvělou kondici si zachoval do pozdního věku. Byl vlivným americkým propagátorem tělesné kultury, kulturistiky a zdravé
výživy. Patří mezi zakladatele kulturistiky a fitness v USA. Založil časopis „Physical Culture“. První číslo vyšlo v březnu
1899. Již v roce 1903 měl časopis 100.000 výtisků a zaměstnával 50 lidí. Čistě pro ženy vydával časopis „Beauty and
Health“. Ve svých časopisech bojoval proti korzetům, které bránily přirozenému pohybu, propagoval cvičení žen s činkami,
expandery, tenis, plavání, slunění, podporoval ženskou emancipaci. V roce 1904 začal organizovat a finančně podporovat
kulturistické soutěže nejen pro muže, ale i pro ženy. K největším patřila soutěž v Madison Square Garden za účasti 15 000
diváků. Napsal více než 100 knih a publikací. V roce 1911 vydal pětidílnou Encyklopedii tělesné kultury „MacFadden“.
Založil „Bernarr MacFadden institut“, kde studenti studovali anatomii, fyzický trénink, hygienu, přírodní (alternativní)
metody léčení nemocí atd. Absolventi se uplatnili ve funkcích trenérů, terapeutů a vychovatelů. Mimo jiné vlastnil v několika
městech USA téměř dvacet restaurací. Jeho „PENY“ restaurace se staly velmi populární a dokázal, že zdravé jídlo může být i
chutné a levné. Dnes je téměř zapomenut, ale odborníci z historie sportu v USA jej uvádějí mezi několika velikány, kteří se
zasloužili o zařazení žen do sportu a zpřístupnili jim přijatelnou formou sporty, které patřily do té doby pouze mužům.
Ivy Elizabeth Russell se narodila v roce 1907 v anglickém hrabství v Surrey. Měřila 167 cm a vážila 57 kg. Ve škole
vynikala v plavání a gymnastice a ve 12 letech se stala členem místního sportovního klubu. Vážné plicní problémy a astma ji
přivedly ve 14 letech k pravidelnému tréninku s činkami. Nejenom, že se díky aktivnímu sportování vyléčila, ale stala se
mimořádně silnou a zdravou ženou. Měla jednu z nejpůsobivějších postav v historii své generace silných žen. V 18 letech
vážila 57 kg a zvedla 80 kg, ve 23 letech vážila 61 kg a zvedla 87,5 kg. V následujících 20 letech se na Britských ostrovech
zúčastnila řady soutěží a přehlídek nejsilnějších žen a mužů. Na exhibicích zvedala a držela v napjatých pažích více osob,
předváděla kulturistické sestavy, zvedala činky a zápasila. Legendární vzpěrač a trenér Bill Pullum koučoval a vyškolil
několik žen, mezi nimi po jistou dobu trénoval i Ivy. V roce 1934 začala navštěvovat dámský „Wrestling Club“ pro výcvik
v zápase, ve kterém později získala mistrovský titul. Úspěšně lobovala u Britské amatérské asociace vzpírání za přijetí žen za
řádné členky. V květnu 1932 byl v časopise zveřejněn její otevřený dopis adresovaný BAWLA, ve kterém bojuje za rovné
sportovní příležitosti v amatérském vzpírání pro ženy. V rámci BAWLA se jí tak podařilo vytvořit ženskou divizi. Byla
všestrannou sportovkyní. Vynikala v silových disciplínách, ale také v šermu, atletice a zápase. Později si otevřela malou
tělocvičnu v Croydonu. USA měla o 10 let mladší Abbye „Pudgy“ Stockton, Anglie Ivy E. Russell.

Zdroj: DVD k výročí 120 let vzpírání v Čechách
Vydal Český svaz vzpírání v roce 2014
Texty: PhDr. Rudolf Drmola, Karel Prohl st.
Statistické materiály: PhDr. Rudolf Drmola, Karel Prohl st.