Markéta Minaříková

Na první rozhovor pro Vzpěračky.cz jsem vybrala Markétou Minaříkovou, bývalou reprezentantku ve vzpírání, která vyvrátí hned několik mýtů.
Markétě bylo nedávno 27 let, je šťastně vdaná a má dvě krásné děti.

Ahoj Markéto, mohla bys nám napsat něco o sobě? Odkud jsi, co ráda děláš ve volnu...

Ahoj Juli, nedávno jsme se přestěhovali do Vřesiny u Hlučína, to je necelých 20 km od Ostravy. Momentálně jsem doma na mateřské s mladší dcerou. Pomalu se rýsuje práce, ale nechci to zakřiknout. Za pár dní to budou přesně tři roky co jsem vdaná :) Jak jsem už psala, mám dceru Emilku 2,5 roku a staršího syna Matyáška 5 let. Volného času moc nemám, téměř veškěrý čas trávím s dětmi. V podstatě jsme pořád v pohybu. Mám ráda téměř veškerý sport a snažím se k němu vést i děti. Matyášek začal v září chodit do přípravky gymnastiky. Jednu dobu s námi chodily cvičit i do fitka. Na Vánoce děti dostaly plastovou napodobeninu vzpěračské činky, takže si daly do těla taky :) Jinak docela dost času trávím na zahradě a těším na jaro, až si budu sadit kytičky, bylinky a tak. Nikdy také nepohrdnu společností dobrých přátel, nebo nějakým filmem.

Jak dlouho už vzpíráš, a jak jsi se k tomu vlastně dostala?

Uff, vzpírám od začátku roku 2002, kdy k nám do školy, tehdy 8. třídy, přišli na nábor Honza Mušínský a Verča Buroňová. Na nábor nás přišlo plno, ale postupem času to opadalo a já zůstala sama.

Dělala jsi předtím nějaké jiné sporty?

Vše co se dalo. Tři roky jsem dělala latinsko americké tance, asi do 6 třídy. Pak jsem musela skončit a chodily jsme s holkama na volejbal. Ve škole jsme také hodně hráli florbal.

Proč tě zaujalo zrovna vzpírání a ne nějaký více dívčí sport?

Bylo to něco, co jsem neznala. Něco nového a tím lákavého. Nejspíš mě ovlivnilo i to, že když jsem začínala vzpírat, v Ostravě byla silná ženská základna. Vpodstatě tam byla špička ženského vzpírání a celkově kolektiv byl úžasný, prostě druhá rodina.

Jak reagují tví kamarádi a rodina na to, že děláš takový těžký sport?

Pamatuji si jako by to bylo dnes, když se mě taťka ptal kam jdu a já mu odpověděla, že na vzpírání, že to chci prostě zkusit. Jeho odpověď byla celkem strohá..."až tě něco bude bolet, za mnou nechoď." nemyslel to zle, spíše byl v šoku :-D
Okolí bylo ze začátku nechápavé. Později, s prvními úspěchy, už to bylo lepší :)

Nějakou dobu jsi byla v reprezentaci, jak na to období vzpomínáš, netoužíš někdy opět začít závodit vrcholově?

To období bylo nezapomenutelné. Spousta soustředění, ale i spousta dřiny a hlavně lidé okolo očekávali výsledky. Nikdo mi nikdy neřekl, že MUSÍM udělat určitý výkon, jen chodili a říkali: “bylo to dobré....a na závodech uděláme …” a to mi pak začalo v hlavě šrotovat a začala jsem dělat jen výtahy, nevyrážela jsem, kolikrát jsem přišla k čince a zase odešla. Špatně se to popisuje, prostě jsem šla na pokus, že ho dám, a pak přišel zkrat. Nejhorší bylo, když jsem trhla 2 x 60 Kg na rovnou nohu a 65 vůbec. Ani výtah, prostě nic. Bylo to strašné. Někdy to jakoby přešlo, ale vzápětí to bylo zpět. Můj trenér, Mirek Kozel, říkal že potřebuje něco čím mi otevře hlavu, vyndá to H.vno a zase budu vzpírat normálně. Každopádně Mirek a Radim Kozlovi by měli dostal nejméně zlatý metál!! Obdivuju je. To co si se mnou "vytrpěli" na tréninku a závodech, jim muselo sebrat pár let života.
Každopádně, na to období vzpomínám ráda. Zažila jsem toho opravdu moc a poznala plno báječných lidí.

Měla jsi za svoji sportovní kariéru nějaká zranění?

Nějaké extra vážné zranění asi ne. Jednu dobu jsem měla problémy se zápěstím, ale dostala jsem speciální ortézu a po čase to bylo v pohodě.

Dodržuješ nebo dodržovala jsi nějaký stravovací režim, brala jsi nějaké doplňky výživy třeba před závody?

Nic extra ne, ikdyž jsem věčně shazovala před závody. Vědět tehdy o sacharidových vlnách, určitě by to bylo jednodušší. Z dopňků jsem brala kreatin, tribulus před závody a l-carnitin.

Jak jsi se poznala se svým manželem, je to také vzpěrač?

Poznali jsme se přes kamarády a vzpěrač to není.

Nebála jsi se dřív, že budeš mít problém najít muže, který by byl silnější než ty?

Nad tím jsem nikdy neuvažovala, pokud mě bude mít chlap rád, tak takovou jaká jsem.

Když jsi začala vzpírat, nebála jsi se, že začneš vypadat jako chlap? A jak to nakonec dopadlo, měnila se tvá postava nějak?

Tohle mi plno lidí říkalo! Ano, bylo vidět, že něco dělám, měla jsem trochu ramena a nohy, ale byla jsem celkově zpevněná, a cvičila jsem celé tělo. Určitě jsem se nebála, že bych vypadala jako chlap.

Máš dvě krásné zdravé děti. Neměla jsi problém otěhotnět nebo při porodu?

S otěhotněním problém nebyl. Během těhotenství jsem ale měla problémy u obou dětí, ale to měly i maminky co nevzpíraly. Šlo o problémy co se v těhotenství vyskytují poměrně často. Matýsek se narodil po cca 15 hodinách nakonec císařem, ale znám plno vzpěraček co rodily přirozeně a bylo vše v pohodě, takže toho jsem se určitě nebála.

Cvičila jsi i v těhotenství nějak, nebo jsi úplně přestala s jakýmkoliv sportem?

U Matyho jsem cvičila a celkově byla více aktivní než u Emilky, tam jsem měla trochu omezení.

Jak dlouho po porodu jsi se opět dokázala vrátit k čince?

Po Matýskovi to bylo rychle, asi v jeho půl roce jsem začala trénovat, a než mu byl rok, tak jsem vyhrála republiku juniorek do 23 let a v ženách jsem byla třetí. Po Emili to bylo složitější. Po druhém císaři jsem se dávala dohromady mnohem déle, začala jsem brzy a moc cvičit a skončila jsem na operaci s kýlou. Po operaci jsem začala pomalu. Chodila jsem později hodně do fitka, ale pořádně jsem vzpírala až teď v červenci na Hexagonálu, vlastně i díky tobě a nápadu udělat kalendář :)

Doporučila bys vzpírání jako sport i jiným ženám?

Určitě ano, I když se mnou mnozí souhlasit nebudou. V dnešdní době je populární Crossfit, který má i prvky vzpírání. Spousta lidí si myslí, že si hned něco utrhnou a zničí klouby, ale nikdo nový na tréninku nezačně zvedat hned težké váhy. Jde to postupně nahoru, člověk se učí techniku, čím více ji ovládá, tím více postupně zvedá. Svaly, šlachy a klouby si postupně zvykají na těžsí zátěže. Zranění většinou vznikají ze špatného rozcvičení, špatného pohybu v dané chvíli, vpodstatě jako u každého jiného sportu.

Děkuji za rozhovor a nakonec se ještě musím zeptat - chtěla bys čtenářům něco vzkázat?

Pokud došli až sem, tak děkuji za pozornost :).Určitě bych doporučila, ať se přijdou podívat na nějaké ty závody, hlavně ty ženské, že vzpěračky jsou opravdu normální holky :)